Videoinstalace je postavena na třech videích, která jsou vizuálně téměř nerozlišitelná. Proto tedy na první pohled není zcela patrné, že se jedná o tři samostatně natočená videa podle stejného scénáře. Námětem banálního záznamu je pomalu jdoucí postava, která je snímána jedním dlouhým sledujícím záběrem. Rámování záběru je z blízkosti, která je ale dostatečně vzdálená, aby nám ukázala jen minimální prostředky, které umožňují už rozehrávat asociativní prostředí. Obraz se snaží ukázat pouze okleštěný prostor, který je sice fyzicky přítomný, ale je na pomyslné hranici jeho přesného určení. Sledování a očekávání vzbuzuje lehké napětí, které je podpořeno zvláštním zpomalení chůze, výraznému pohybu kamery, který napovídá stejně jako vítr a pohyb ve druhém plánu, že se jedná o tři jako by stejné, ale přeci jiné záznamy. Nekončící a nezačínající příběh, který nám možná až moc popírá samotnou naraci, popírá čas a prostor. Vytvořil jsem příběh, který výrazně nezačíná, nekončí a ani nemá vyvrcholení přímo v samotném obraze, ale všechno je jen latentně tušené, a může se odehrávat zcela mimo zorné pole zobrazení.